Colours of Ostrava 2011 - sobota

Frank Yamma

Třetí den Colours of Ostrava jsme načali irskou písničkářkou Lisou Hannigan. Mrzí mě, že jsme její velmi příjemné vystoupení nestihli od začátku. Ze srovnání s Brazilkou Luísou Maita, která hrála na stejném pódiu o dva dny dříve a teoreticky by mohla být srovnatelná, vychází Lisa jednoznačně jako vítězka (a přitom Luíse nemám v podstatě co vytknout). Rozhodně si toho od ní musím poslechnout více.

Jako druhé jsem chtěl aspoň chvíli vidět N.O.H.A. - Circus Underground - mezinárodní projekt, který výrazně doporučoval Kamil, se kterým jsem na festival jel. Určitě nebyli špatní, ale na druhou stranu mě ani nijak zvlášť neoslovili. Byl to opravdu cirkus.

Poté jsem se zavčas přesunul opět na menší pódium, abych mohl zblízka zažít hodinku s aboriginským písničkářem jménem Frank Yamma. Jeho písničky pro mě po emocionální stránce byly zatím jasnou jedničkou Colours. Těm v jazyce původních Australanů jsem nerozuměl samozřejmě ani slovo, přesto na mě silně zapůsobily. O těch v angličtině nemluvě.

Další přišel na řadu Salif Keita, malijský zpěvák s početným doprovodem. Další z těch, komu jsem nerozuměl, ale nebylo to vůbec potřeba. Stačí se poddat rytmům a užít si strhující africký mejdan. Čirá magie.

Salif Keita

Z hlavní stage jsem se s dostatečným předstihem (nechtělo se mi opět se tlačit před vchodem) přesunul na NYC stage, do newyorského klubu, kde se pomalu chystali triphopeři Anomie Belle, na které jsem se těšil z celého dne snad nejvíce. Na pódium přišla normální holka a tři normální kluci a spustili něco úžasného. Zpěvačka Toby Cambell tu zpívala, tu hrála na housle, tu na kytaru, to vše postavené na dunivém rytmu, jak to při trip hopu má být. Zdálo se mi, že publiku docela trvalo, než se naladilo na správnou vlnu a začalo reagovat na zpěvaččiny pokusy o komunikaci, ale na konci byli spokojení ti pod pódiem i ti na něm. Hudebně a náladou vrchol dne.

Program třetího dne zakončili britští Apollo 440. Tuto více než hodinku jsem prožil v kotli pod pódiem a měl tak energii tryskající z této liverpoolské party přímo z první ruky. Za celé Colours jsem se tak nevyřádil, super zážitek, bylo poznat, že hrají jedni z headlinerů festivalu. (Děkuji pánům z Ninjasonic, že v NY nestihli letadlo a uvolnili dřívější slot Anomie Belle, kteří tím pádem nehráli proti Apollo 440 a já mohl vidět obojí.)

Sobota (a časná neděle, Apollo 440 hráli až po půlnoci) byla zatím asi nejlepším (a nejrozmanitějším) dnem, už se těším na dnešní program, který zakončí moji favorité Grinderman.

Články o dalších dnech letošních Colours of Ostrava

Štítky hudba|colours|ostrava|lisa hannigan|noha|frank yamma|salif keita|anomie belle|apollo 440| 17. 7. 2011


Reakce

blog comments powered by Disqus